Kostolné - Anekdoty o kňazoch a reholných sestrách.

Vite, jak se nejsnadneji zaridi, aby jeptiska otehotnela? Oblecte ji jako ministranta!

Jde takhle hrisnik cely smutny do pekla, otevre dvere, vstoupi do mistnosti a vidi, ze tam vsichni jen chlastaji a zpivaji. Ustrasene se rozhlizi a rychle projde do dalsi mistnosti. Tam jsou ale vsude hory jidla a vsichni zerou a nacpavaji si pandera. Zmateny hrisnik nad tim jenom krouti hlavou a radsi jde dal. V dalsi mistnosti se zase vsichni jenom venujou sexu. S vyvalenyma ocima hrisnik ceka, co bude dal. V posledni mistnosti vidi obrovske kade s horkou vodou a v nich varici se hrisniky. Ted uz to nevydrzi a jde za luciferem a hned spusti, at mu vysvetli, jak to, ze v prvnich trech mistnostech se chlasta, zere a soulozi a v posledni mistnosti se tak strasne trpi. A lucifer znacne rezignovane odpovi: "No jo. Co mam delat! Ti v tech kadich, to jsou krestani. Oni to tak chteli."

Mnich a jeptiska se vraceji z kostela, kdyz se jim poroucha auto. Vzhledem k tomu, ze do jejich vesnice je daleko, jsou nuceni prespat v mistnim motelu. Vyskytne se vsak jeden problem - maji jen jeden pokoj volny. Mnich rika: "Sestro, myslim, ze za techto okolnosti se nas Pan nebude zlobit, kdyz spolu stravime noc v jedne mistnosti. Ja si lehnu na gauc a vam necham postel." Tak jdou spat. O deset minut pozdeji se jeptiska ozve: "Otce, mne je hrozna zima." "Dobre, donesu vam ze skrine deku." Za dalsich deset minut: "Otce, mne je hrozna zima." "Dobre, donesu vam ze skrine deku." Za dalsich deset minut: "Otce, mne je hrozna zima." "Dobre, donesu vam ze skrine deku." Za dalsich deset minut: "Otce, mne je hrozna zima. Nemyslim, ze by se nas Pan prilis zlobil, kdybychom se pro jednou chovali jako muz a zena." "Asi mate pravdu, sestro... tak si doprcic vstan sama a vem si ve skrini deku!"

Sedlakovi umre nejdriv koza, potom krava a nakonec i manzelka. Zniceny sedlak si sedne na mez a beduje: "Paneboze, co jsem provedl, ze me takhle trestas?" Zjevi se mu panbuh, skrabe se na brade a povida: "Ja ti vlastne ani nevim, ty me proste tak nejak seres."

Na barovou stoličku vedle kněze si přisedl člověk, ze kterého to táhlo jako z lihovaru. Oblek zašpiněný, na tváři stopy rtěnky, z kapsy mu čouhá poloprázdná láhev. Vytáhl noviny a začal číst. Po pár minutách se otočil ke knězi a zeptal se: "Řekněte mi, Otče, co způsobuje artritidu?" "Pane, k tomu vede nevázaný život, obcování s lehkými ženštinami, přemíra alkoholu a pohrdání bližními." "Hm, to je moc špatný." zamumlal opilec a znovu se zahleděl do novin. Kněz rozmýšlel o tom, co předtím řekl, pak poklepal muži na rameno a omlouval se: "Je mi to moc líto, nechtěl jsem být tak přísný. Máte artritidu dlouho?" "Já ne, Otče, ale tady čtu, že papež ji má."

Jeden bohatý muž zemře, přijde do nebe a ptá se, zda se může vrátit na zem pro něco, co tam zapomněl. Jeho přání je výjimečně vyhověno. Po návratu na zem začne sbírat všechno zlato za život získal. Naskládal si zlaté cihly na krosnu a vrátil se do nebe. U vstupní brány se ho anděl ptá, pro co se na zem vracel a on mu pyšně ukazuje své zlato. Anděl odpovídá: Ale proč sem do nebe nosíš tyhle dlažební kostky ? Bible Zj 21:21 A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.

Matka představená přijímá do řádu novicku a ukazuje jí celý klášter. Přivede ji do zvonice a ukazuje jí, jaký mají krásný nový zvon. Novicka v úžasu odpoví: "Paráda!" Potom jí matka představená ukazuje kostelík s krásným vyřezávaným oltářem a novicka zase nadšeně reaguje: "Paráda!" Nakonec ji matka představená přivede do její skromné komůrky s tvrdou postelí, s klekátkem na modlení, bez světla. A novicka zase: "Paráda!" Matce představené už je to divné, a tak se jí zeptá, jestli umí také nějaké jiné slovo. "No, třeba soulož," odpoví novicka. "Co to je?" ptá se matka představená. "Paráda!"

Jaky je rozdil mezi Bibli a trenyrkama? Co nestoji v Bibli, stoji v trenyrkach.

Přiběhne sestra za matkou představenou a křičí: "Matko představená, matko představená v klášteře je muž!". Jak si to zjistila milá dcero? "Protože na záchodě je zdvižené prkýnko!"

Přišel Kohn za rabínem: " Rabi, malér! Mám syna, kluk chytrej, hlava otevřená, mohl být skoro rabín a on se nechal pokřtít!" Rabi odpovídá: "Kohn, to říkaj ausgerechnet mně? Vždyť já taky mám syna, kluk chytrej, hlava otevřená, mohl být skoro rabín a taky se nechal pokřtít! To nemůžeme tak nechat, jdeme za vrchním rabínem!" U vrchního rabína svému představému povídají: "Rebe, poslouchaj nás, oba máme syny, hlavy otevřený, mohli být skoro rabíni a nechali se pokřtít!" Na to vrchní rabin: "A to říkaj ausgerechnet mně? Vždyť já mám taky syna, kluk chytrej, hlava otevřená, už mohl být skoro rabín a on se nechal pokřtít! To nemůžeme tak nechat!" Vrchní rabi s nimi jde do synagógy a modlí se: Veliký Adónaj, máme problém. Všichni máme syny, kluci chytří, hlavy otevřené, mohli být skoro rabíni a oni se nechali pokřtít!" Zahřmí a shůry se ozve hlas: "Pánové, tohle vy říkáte ausgerechnet mně?"

Tři horolezci zdolávají vysokou horu někde v Himálájích. Když se dostanou nahoru, sthrne se šílená bouře, která trvá několik dní. Tak jsou zavření ve stanu a čekají, ale pomalu jim docházejí zásoby. Když už je jasné, že jsou jejich dny sečteny, začnou se vroucně modlit k Bohu, aby je zachránil. Bůh se jim zjeví na nebesích a říká: "Dobrá, jste dobří křesťané, zachráním vás. Rozběhněte se k okraji a skočte a při tom vyslovte své přání, kam chcete dopadnout a já to zařídím." První horolezec překoná strach a nejistotu, rozběhne se, odrazí, zavře oči a říká: "Do hromady peřin!" Pár stovek metrů pod ním se objeví obrovský kopec načechraných peřin a chlápek pohodlně přistane. Druhý vidí, že to asi funguje, tak se taky rozběhne, zavře oči a řekne: "Do obrovské kupky sena!" Stane se. Třetí je na řadě. Rozběhne se, na kraji zakopne a řekne: "Do prdele, auvajs!" "...mlask!"

Loupeživý rytíř znásilní jeptišku. Když je po všem, začne mu jí být líto a ptá se: "A co budeš teď dělat?" "Půjdu za matkou představenou a řeknu jí, že jsem byla třikrát znásilněna", odpoví jeptiška. "Jakto třikrát, vždyť to bylo jen jednou!", diví se rytíř. "Ty už nemůžeš?", ptá se zklamaně jeptiška.

Ráno po svatbě v Káni Galilejské... Hosté se pomalu probouzejí, většina z nich se drží za hlavu a sténá. Jeden zvláště "prejásaný a prepitý" muž prosí: "Já mám takovou žízeň! Skočte někdo pro vodu..." Ježíš se zvedne, že tedy půjde, když vtom všichni svorně vykřiknou: "NE! Ty už ne..."

Hostující kazatel právě skončil sérii evangelizačních shromáždění v jednom vesnickém sboru. Členové té církve byli tak chudí, že mu nemohli zaplatit jeho výdaje. A tak se jeden ze starších rozhodl, že mu věnuje svého koně. Nebylo možné odmítnout proto kazatel za darovaného koně srdečně poděkoval a chystal se na cestu. Bývalý majitel koně si ho však zavolal a vysvětlil mu: Toto je zvláštní kůň. Je vycvičen tak, že když řeknete "Chvála Bohu" tak zrychlí a uslyší-li "Haleluja", zastaví. Hostující kazatel slíbil, že dá na koně pozor, rozloučil se, nasedl, řekl " Chvála Bohu" a kůň se rozjel. Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy se blížili k hluboké rokli. Kazatel koni přikázal: "Chvála Bohu". Kůň zrychlil. Kazatel zakřičel: " Chvála Bohu". Kůň se dal do cvalu. Kazatel se chytil za hlavu:"Popletl jsem slova. Jak jen zněl ten příkaz k zastavení ?". Kůň se řítí k propasti a kazatel vykřikuje všechna slova, která ho napadají: "Amen", "Hosana", " Maranatha"... Nic nefunguje. Náhle si vzpomene na kouzelné slůvko. Rázně přikáže:"Haleluja" a kůň se zastaví půl metru před okrajem hrozné hluboké propasti. Zpocený, ale šťastný kazatel se zhluboka nadechne, vděčně pohledí k nebi a pronese:"Chvála Bohu".

Papež schválil novou antikoncepční pilulku pro katolické ženy. Váží dvě tuny - opře se o dveře a manžel nemůže dovnitř.