O námorníkoch
Na vyhlídkové palubě první lodní třídy odpočívají manželé Smithovi, kteří cestují do Newcastlu. Loď se kývá nebezpečně ze strany na stranu a lehátka popojíždějí sem a tam. Pani Smithová, unavena neustálým hlídáním
sebe a svého lehátka, povídá manželovi:
"Já si teď trošku zdřímnu. Ale kdybych náhodou spadla z paluby do vody, tak mne okamžitě vzbuď!"
(22.9.05 04:44)
„Pane kapitáne, proč stojíme?“ ptá se dáma na lodi muže nejpovolanějšího.
„Je hustá mlha, madam,“ vysvětluje jí kapitán. „Plout v takové mlze je příliš velké riziko.“
„Ale vždyť jsou vidět hvězdy!“ diví se dáma.
„To je sice pravda,“ povídá kapitán, „jenomže všude okolo nás je minové pole, a tam, co ukazujete vy, poplujeme až po detonaci!“
(20.9.05 10:02)
Rozplývá se mladý francouzský námořník při pohledu na blížící se Rio de Janeiro:
"Je to fantastické! Připomíná mi to siluetu krásné mladé dívky..."
"Jak jsi přišel na tohle zajímavé přirovnání?" ptá se ho kamarád.
"A ty se divíš? Mně po dvaceti měsících plavby na širém moři už všechno připomíná siluetu krásné mladé dívky..."
(19.9.05 16:37)
Nováček v anglickém námořnictvu, mladík ze staré šlechtické rodiny, přijde na nástup v lakovaných střevících. Důstojník na něho křičí:
„Vy jste se zbláznil! Jak jste se to vystrojil? Ještě dobře, že jste si nedal na hlavu cylindr!“
„Cylindr? V devět hodin dopoledne?“ diví se nováček.
(12.9.05 02:09)




