O židoch - Vtipy o Kohnovi a podobných. Židovský humor.

Je predvalecna nedele roku 1912. Na Prikope korzuje nemecko-zidovska Praha. Na rohu Nekazanky stoji se svym videnskym hostem redaktor Prager Tagblattu a upozornuje ho na vyznacne prazske osobnosti. "Podivej se tamhle," kyvne hlavou k protejsimu chodniku, "to jsou dcery bankere Piesena, nejbohatsi, ale nejosklivejsi zidovky v Praze." "Na ty se musim podivat zblizka," rozhodne se vidensky host, prejde vozovku a za chvili se z protejsiho chodniku vrati. "Buh je spravedlivy," poznamena suse.

Co je zidovske dilema? Sunka zadarmo.

Knez a rabin hraji spolu golf a pred nimi se po hristi desne vlecou ctyri jini hraci. Jsou tak pomali, ze to tyhle dva nastve a sprdnou je, ze se tak couraji. Jeden z tech ctyr rika: "Prominte, mrzi mne to, ale tihle tri jsou slepi." "Muj Boze, prominte, omlouvame se," rika knez. A rabin se ozve: "Sakra, to nemuzou hrat v noci?"

Přišel židovský svatý Mikuláš. Sjel komínem a povídá: "Tak, dětí, kdopak si chce koupit nějaký dárek?"

Zili dva sousedi, kteri prodavali husy. Kazdy chtel prodat a mit zisk co nejvetsi, ale zakon jim dal kvotu na maximalni cenu 100 Kc. Proto si prvni dal inzerat. Druhy den prislo mnoho lidi a proto se chlubi druhemu susedovi ,ze prodal husy za 200 Kc. Nato sa nastval druhy a take si dal inzerat. Take mel druhy den dobrou trzbu, no ale dalsi den prisel danovy kontrolor a dal mu pokutu 10000 Kc. Kdyz to povida prvnimu, ten se ho pta: "A jak jste napsal ten inzerat?" "No, ze prodam husu za 200 Kc." "No, vidite, vy ste ale trouba, s odpustenim." "A jak jste napsal vy ten inzerat?" "No, ze predevcirem jsem ztratil 200 Kc, poctivemu nalezci daruji husu!"

"Poslouchaj, Kohn, co by dělali, kdyby narazili v poušti na lva?" "Vzal bych flintu a zastřelil ho." "A kdyby neměli flintu?" "Tak ho picnu revolverem." "A kdyby neměli revolver?" "Tak ho uškrtím páskem." "A co když nemaj pásek?" "Tak mu narvu kožich do chřtánu a zadusím ho." "Ale jdou, Kohn, na poušti takový vedro, kde by vzali kožich?" "Hele voni, Pick, komu vlastně fanděj, mně a nebo tý bestii."

Rabín a katolický kněz jedou spolu ve vlaku. Po chvíli se kněz osmělí a povídá rabínovi: "Odpusťte rebe, ale je to pravda, že lidé vaší víry mají zapovězeno jíst vepřové?" "Ano otče, to je pravda." "A řekněte mi - jako kněz knězi - ochutnal jste jej někdy?" "Inu, ano, kdysi jsem ochutnal kousek slaniny." "A chutnala vám?" "Inu, musím se přiznat, že chutnala." Po chvíli se pro změnu nakloní rabín ke knězi: "Prominou pane páter, ale je to pravda, že oni mají zapovězeno tělesně obcovat se ženou?" "Ach ano, je to tak, jak říkáte." "A řeknou - jako kněz knězi - dopřáli si někdy?" "Popravdě řečeno, nikoliv". "Hmmmm, škoda," odtuší rabín, "to je mnohem lepší, než vepřové".

Chodil takhle Jezis po svete, ale nikde se nedockal poznani. V Americe si ho nevsimli vubec - takovych tam bylo plno. V Rusku si ho radeji nevsimali, co kdyby to byl intelektual - narodnik. A tak bloudil po svete, az dosel do Izraele. Stal tam o jeden barak opreny Kohn. Sotva Krista spatril, otocil se do dveri a vola: "Arone, Mojse, prineste kladivo a hrebiky, uz je tady zas."

Khon a Roubíček jsou u moře. Khon se plácá ve vodě a volá na Roubíčka: "Roubíček, pojďte do vody!"
Roubíček se ohlédne a líně odvětí: "Co bych tam dělal, plavat neumím a chcát se mi taky nechce!"

Ve svezim jarnim jitru se prochazi vilovou ctvrti pan Kohn. Na balkonu jedne z vil se vystavuje slunecnim paprskum v rozkosnych nedbalkach kypra pani Sternova. "Pani Sternova," vola z ulice Kohn, "nemohl bych jit nahoru a pomilovat se s nima?" "No dovolte," rozhorli se pani Sternova, "copak jsem nejaka prodejna zenska?" "A kdo tu mluvil o placeni?"

Čerstvě provdaná žena přijde k rabínovi s pláčem. Bydlí s mužem společně s rodiči a muž i otec ji bijí. Rabín si zavolá otce: "U tvého zetě mě to nepřekvapuje, je to známý hrubián. Ale proč i ty biješ svou ubohou dceru?" "Abych se zeťovi pomstil. Za to, že on mi bije mojí dceru, biju mu já za trest jeho ženu."

Delegace politbyra se byla v Izreali poklonit u hrobu neznameho vojina. Tu jeden clen delegace, ktery trosku umel hebrejsky, zjistil, ze to je hrob Izaka Abelese, prodavace zeleniny. Tak se tedy zeptal pruvodce, jak je to mozne. Ten mu odpovedel, ze pan Abeles byl samozrejme znam jako prodavac zeleniny, ale jako vojin byl uplne neznamy.

Na dveře paní Gimpelové zabušil žebrák. "Paní, mám hlad, jsou od tý dobroty a dají mi něco k jídlu. Pěkně jich prosím." "Moc toho nemám", paní Gimpelová nato "chtěli by la trochu nudlí ze včerejška?" "Jak rád", praví žebrák. "Výborně, tak přijdou zítra touhle dobou".

Když Izraelci dobyli roku 1967 Jeruzelem, oznámili, že se dohodli s Jordánskem, jak si rozdělí Zeď nářků. Izrael si ponechá Zeď a Jordánsko nářky.

Pan Roubicek pravi k panu Kohnovi: "Poslechnou, vedi o tom, ze jejich stara chodi s tim serednym chlapem Silbersteinem odnaproti?" "Kouknou, Roubicek, jestli moje stara s nekym chodi, tak to je moje vec. Jestli chodi se Silbersteinem, tak to je jeji vec a jestli je Silberstein serednej, tak to je zase jeho vec. Tak o co vam vlastne jde?"