O židoch - Vtipy o Kohnovi a podobných. Židovský humor.

Žid a Arab měli spolu v Maroku hospodářství. Nastaly ale zlé časy a museli se rozejít. Začali se tedy dohadovat, jak se rozdělit o to, co jim zbylo, o kozu, kraávu a slepici. Arab navrhuje: "Ty si vezmeš slepici a já kozu a krávu." Žid nesouhlasí. Arab tedy navrhuje:" Dobrá ty si vezmeš kozu a já krávu a slepici". Židovi se to pořád nezdá. "Tak dobrá", navrhuje Arab "krávu sníme, já si vezmu kozu a tobě zůstane slepice". Žid vrtí hlavou: "Víš co, jestli chceš vezmi si kozu a my s krávou si necháme slepici."

Dohazovač přivede svého klienta do rodiny budoucí nevěsty. "Kouknou jaká nóbl rodina! Podívaj se kolem. Všude samý porcelán a stříbro." "Co když to všechno je ale jen vypůjčené", pochybuje budoucí ženich. "Nesmysl", prohlašuje dohazovač, "těm přece nikdo už nepůjčí."

Kohn se svou dcerou Mici cestují po Palestině. Jednoho dne uzřeli tlupu loupeživých Beduínů přímo k nim se ženoucích. Nebylo času se skrýt, ani uniknout a tak je Beduíni okradli o vše, co u nich našli. "Aj, vaj, brečel Žid, co budeme teď dělat bez peněz?" "Žadný strach thateleben, těšila ho dcerka a při tom vylovila ze své vaginy peněženku a šperky, které tam duchapřítomně ukryla." "Schade, praví lítostivě Kohn, že jsme s sebou nevzali starou Sáru, mohli jsme zachránit i kufry."

Vyhlášený rabín z Dubna má bratra opilce. Jednou se mu pokouší vysvětlit, že pověst jeho rodiny si nutně vyžaduje, aby přestal pít. "Co mi to říkáš?" odbude ho bratr. "Moje rodina je lepší než tvoje." Rabín se na něho nechápavě dívá. "Copak nechápeš? Přece já mám bratra, který je rabín, kdežto ty máš bratra, který je opilec."

Levi a Samuel kráčejí večer Centrálním Parkem. Najednou se před nimi objeví lupič, který na ně míří pistolí a žádá po nich všechny peníze, které mají u sebe. Levi vyndá z peněženky 100 dolarů a podává je Samuelovi: "Samueli, já skoro zapomněl, že jim dlužím 100 dolarů. Tady jsou."

Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku."Copak to vyváděj", diví se Kohn, "sned nemalujou?". "Kdepak! Stěhuju se."

Potká Khon pana Roubíčka.
"Proč jsou tak smutnej, Roubíček?" ptá se Khon.
"Ale můj syn tudle přijde domů a povídá: Tati, já už nechci být žid, já chci být křesťan. No co si o to myslej?"
"To povídaj ausgerechtnet mě? Mě to řek syn už před měsícem!" odpoví Khon.
"A co jste dělal?"
"No co by. Šel jsem za rabínem, aby mi poradil."
"A co říkal rabín?"
"No co povídal: To říkáte ausgerechtnet mě? Můj syn Izák, znaj ho, studoval v Izraeli na rabína a tuhle přijede domů a povídá: Já už nechci být rabín, já chci být kněz. - Já se ptám rabína: Cos dělal, rabi? A on: Šel jsem do templu a modlil se, aby ke mě sestoupil bůh a mluvil se mnou. A on sestoupil a mluvil se mnou. A já se ptám: A co ti bůh řekl? A on: Co by řekl. Řek: To říkáš ausgerechtnet mě?"

Rosenzweig a Blumenfeld sedí na galerii izraelského parlamentu a sledují jednání. Levicový řečník horlí z tribuny proti vládě: "Styďte se, zaprodali jste Izrael Američanům!" Rosenzweig nadšeně tleská. Po chvíli řečník z pravicové strany hřímá: "Hanba Vám, zaprodali jste Izrael Rusům." Rosenzweig znovu nadšeně tleská. "Poslechnou, Rosenzweig, je tohle od nich charakterní jednání? Jednou tleskaj, že vláda prodá stát Američanům a podruhé, že ho prodá Rusům." "Ale Blumenfeld, jak bych netleskal, když někdo dokáže takový ksindl zboží prodat dvakrát."

Khon se vraci vecer s manzelkou z biografu. "To byl bezvadny film, milacku. Ja jsem smichy napul mrtva." "Opravdu, milacku? Tak to pujdeme zitra jeste jednou."

Proc jsou penize zelene? Protoze je Zide sbiraji, jeste nez jsou zrale.

Aaron potka Mojseho v Berline a pta se, kde byl cely den. Mojse odpovida: "Ale, byl jsem na Hitlerove pohrbu." "No, a jake to bylo, co se tam delo?" "Bylo to prekvapive. Nejdriv rakev spustili do diry, pak ji zase vytahli a zase spustili a tak asi dvanactkrat." "Coze? A proc?" "Neni se cemu divit, kdyz mel takovej aplaus."

Dva staří přátelé se potkají po delší době. "Poslouchej, můj syn se příští neděli žení. Takže tě srdečně zvu na svatbu." "Milerád přijdu. a kde se to koná?" "U nás v Maislovce. Projdeš od nábřeží druhou doprava pak doleva a pak zase doprava, najdeš číslo devatenáct a v druhém patře zaklepeš čelem na dveře." "Proč zrovna čelem?" "Přece nepřijdeš s prázdnýma rukama."

Jde si Ábeles postěžovat Silbersteinovi: "No Silberstein, představěj si co mě se stalo! Můj syn, můj jediný syn se dal v Praze na studiích pokřtít!" "No, mně to budou povídat! Co myslej, ten můj némlich to samý!" "Co budeme dělat?" No, jdou se mnou, zeptáme se rabína." "Rabíne, dej nám radu. Co máme dělat? Oba dva naši synové se dali pokřtít!" "No, mně to budou povídat! Ten můj udělal přesně to samý! Ale víte co, zeptáme se Hospodina." "Hospodine, pomož nám. Co máme dělat? Naši jediní synové se dali pokřtít!"A shůry zahřmí mocný hlas: "NO A MNĚ TO BUDOU POVÍDAT..."

"Poslouchaj, Kohn, co by delali, kdyby narazili v pousti na lva?" "Vzal bych flintu a zastrelil ho." "A kdyby nemeli flintu?" "Tak ho picnu revolverem." "A kdyby nemeli revolver?" "Tak ho uskrtim paskem." "A co kdyz nemaj pasek?" "Tak mu narvu kozich do chrtanu a zadusim ho." "Ale jdou, Kohn, na pousti takovy vedro, kde by vzali kozich?" "Hele voni, Pick, komu vlastne fandej, mne a nebo ty bestii."

Na policii přišlo udání, že katolický kněz, protestantský pastor a rabín hráli ferbla. Při výslech farář zapíral houževnatě a odvolával se svědectví všech svatých. Pastor přísahal při Spasiteli, ža ani ferbla hrát neumí. Konečně došlo i na rabína. "Tak co?", ptá se policejní komisař, "hrál jste ferbla?" Rabín pokrčí rameny: "Jak jsem mohl sám hrát ferbla?"