Pepíček - Vtipy o malom nezbedníkovi Pepíčkovi

Paní učitelka ve škole probírá s dětmi co dělají ráno doma, když se probudí.
Učitelka: "Tak co Pepíčku, co děláš když se probudíš ?"
Pepíček: "No, probudím se a jdu se vysrat."
Učitelka: "No jak to mluvíš, čím je Pepíčku tvůj tatínek ?"
Pepíček: "Dlaždičem."
Učitelka: "To jsem si mohla myslet."
Učitelka: "Teď nám poví Anička co ráno dělá když vstane."
Anička: "Já si, prosím, čtu noviny."
Učitelka: "Aha, to je hned něco jiného a čímpak je tvůj tatínek Aničko ?"
Anička: "Advokátem "
Učitelka: "To se hned pozná a jak dlouho si ty noviny čteš Aničko ?"
Anička: "No, prosím, než se vyseru."

Pepíček s Aničkou pláčou u pískoviště:
"Copak se Vám stalo děti?" - ptá se kolemjdoucí.
"Ále, hráli jsme si s dědečkem na pohřeb a teď nevíme, kde jsme ho zakopali."

Soudružka učitelka se ptá dětí: "Děti, kdo ví, jak se jmenoval nejvýznamější
člověk našeho století?" Nikdo se nehlásí.
"No děti, ten kdo správně odpoví, dostane čokoládu.
"Přihlásí se Pepíček a říká: "Vladimír Iljič Lenin."
"Výborně, pojď si vzít čokoládu!"
Pepíček vezme čokoládu a když si sedá do lavice, říká si potichu:
"Sorry, Rambo, ale obchod je obchod."

Novakovi, kteri bydli v malem panelakovem byte, na sebe dostanou chut a tak reknou malemu Pepickovi, aby se dival chvili z okna a hlasil, ce se venku deje, aby ho nejak zamestnali. Pepicek tedy hlasi: "U Ptacku se divaj na televizi, U Kralu vecerej, U Horvatu se pani Horvatova sprchuje a u Kroutilu se soulozi." Novakovi se zarazi a ptaji se Pepicka, jak na to prisel. A Peicek odpovi: "No, Honza taky kouka z okna..."

Uprostred hodiny se Pepicek prihlasi: "Pani ucitelko, pani ucitelko. Co to je? Je to cerny a ma to uprostred diru." Pani ucitelka se zacervena. Vi o tom, ze Pepicek je pekny prasak. Posle vsechny deti na chodbu, jenom Pepicka si tam necha. "No tak Pepicku, co to tedy je?" "No preci," odveti Pepicek, "gramofonova deska." Pani ucitelka se zasmeje, pak otevre dvere na chodbu a zavola na deti: "Deti, uz se muzete vratit. Neni to PICA."

Sedi chlapecek s dedou v parku. Sedi hodinu. Dve hodiny. Tri hodiny. Najednou chlapecek zacmucha a rika: "Dedo, smrdi tu zdechlina. Dedo. DEDO!!!"

Malý Pepíček jede s maminkou v tramvaji. Sedí jí na klíně a paní, sedící vedle maminky, ho pohladí po hlavě a pochválí, že je hezký chlapeček. Pepíček se jí zeptá, zda má doma taky takového chlapečka. Pani se začervená a smutně konstatuje, že jí čáp žádného nepřinesl. "A máte alespoň holčičku?" ptá se opět Pepíček. "Ne, vrána mi žádnou nepřinesla." Pepíček se chvilku zamyslí a pak se nevinně zeptá:"A s jiným ptákem jste to nezkusila?"

"Pepíčku, kde leží Trója?"
"Mezi dvójou a čtýrou" odpoví Pepíček.

Pepíček se ptá otce:
"Tati, automobil se píše s měkkým nebo tvrdým y?"
"Napiš prostě auto."

Na hodine biologie zminil profesor, ze v muzskem semenu je vysoky obsah glukozy. Jedna mlada slecna se zeptala, jestli tomu rozumi dobre, ze v muzskem semenu je hodne glukozy, a kdyz ji profesor ujistil, ze je to opravdu tak a dodal presna cisla, slecna se pta: "Jak to, ze tedy nechutna sladce?" Po chvilce hromoveho ticha se cela trida silene rozrehtala. Slecna totalne zrudla ve tvari, beze slova shrabla z lavice veci a vydala se ke dverim rozhodnuta se nikdy nevratit. Kdyz brala za kliku, profesor s naprosto chladnym vyrazem ve tvari zodpovedel jeji dotaz: "Nechutna sladce, protoze chutove bunky pro sladkou chut jsou umisteny na spicce vaseho jazyka."

"Pane Chmatavy, vas syn dnes zahynul pri zeleznicnim nestesti." "Jak je to mozne, vzdyt on nikam nemel jet!?" "No taky nikam nejel, ale v hrackarstvi ukradl vlacek a byl zastrelen na uteku."

Co nám dává husa?
Sádlo.
A co dál?
Sádlo.
Na čem spí tvúj táta?
Na mámě.
Na čem spíš ty?
Na posteli.
A čím se přikrejvá tvůj táta?
Novinama.
Tak čím se přikrejváš ty?
Peřinou.
A co je v peřině?
Peří.
Tak co nám dává husa?
Sádlo.

Baví se dva chlapci o tom, co by chtěli k Vánocům: "Já bych chtěl tampón..." "A víš vůbec co to je?!" "No nevim, ale musí to bejt báječný. Dá se s tím plavat, lyžovat, surfovat..."

Paní učitelka chce, aby děti při hodině českého jazyka říkali souvětí, ve kterých bude obsaženo dvakrát přídavné jméno - pěkný, pěkná nebo pěkné.
Hlásí se Anička :"Pěkně jsem si uklidila doma pokojík a za to jsem dostala pěknou pochvalu".
"Výborně, a další?" Honzík se hlásí: "Včera jsem udělal při tělocviku pěkný kotoul a dostal jsem pěknou jedničku!"
Do třetice se hlásí Pepíček :"Včera večer se táta vožral jako prase, doma vyrazil dveře, padnul mámě do fíkusu, ušpinil koberec a usnul!"
Učitelka na to :" Ale Pepíčku, tys mě nepochopil. Vždyť se tam nevyskytujou ta správná slovíčka!"
" Počkejte paní učitelko", povídá Pepča na to, "potom přišla do obýváku máma a povídá - pěkný, Karle, pěkný!!!"

Paní učitelka se vyptává ve třídě, ve kterém že českém slově se po R nepíše tvrdé Y. A Pepíček tvrdí, že ve slově "prdel" neboť se tam přece píše D!